V poslední době opakovaně narážím na články, ve kterých si holandští zemědělci stěžují na pokračující odkup farem, jak se dnes nazývá ono vyvlastňování.

Připomínám, že již minulá Rutteho vláda rozhodla o likvidaci všech farem, které se nachází v takzvané zóně „Natura 2000,“ což jsou již před lety EU určené oblasti, kde by měla být ukončena nejen zemědělská výroba, ale dokonce by odtud měli být postupně vysídleni lidé, kteří v daných místech často po mnoho generací žijí.

V první fázi se vyvlastňování týká kolem 3000 soukromých zemědělských podniků, které by měly zaniknout nejpozději do roku 2030.

V případě živočišné výroby má dojít k ukončení podnikání, v případě rostlinné výroby jsou dvě možnosti: buď skončit nebo podnikat bez využití pesticidů a umělých hnojiv, což zřejmě učiní většinu farmářů konkurenceneschopnými.

Mnoho zemědělců doufalo, že s nástupem nové vlády, ve které je jak „farmářská strana“ BBB, tak Wildersova PVV, se vše změní a odkupy se zastaví.

Ve skutečnosti se však nic nezměnilo. K vyvlastňování dochází i nadále a to formou odkupů farem, za které však jejich vlastníci nedostávají slíbené peníze, na které čekají velmi dlouho, zatímco mezitím již nesmí podnikat.

A co víc, někteří z vyvlastněných farmářů se dozvídají, že slíbené kompenzace nedostanou v plné výši, protože při „výkupu“ byly porušeny jisté regule EU.

Mnozí z těch, kteří jako první ještě za Rutteho vlády přestali podnikat, se pak dodnes slíbených kompenzací nedočkali, i když v jejich případě regule splněny byly.

Jeden z vyvlastněných zemědělců nyní popisuje, jak takový „výkup“ probíhá a lituje, že k tomu kdy přistoupil…

Farmář Atie van Essen z Kootwijkerbroeku „nesmírně lituje“ toho, že jeho farmu koupila vláda. „Kdybych to jen nikdy neudělal,“ řekl.

„Divoce atraktivní“ schéma výkupu, jak to nazvala bývalá ministryně dusíku Van der Walová, přineslo bývalému chovateli telecího masa fyzické, emocionální a finanční problémy.

Sám si musel zbourat stáje a mezitím mu pokračovala hypotéka.

„Na peníze jsem musel dlouho čekat, a přitom jsem musel každý měsíc splácet hypotéku. Také jsem musel platit úroky déle, protože jsem je nemohl splácet. To stálo hodně.“

Van Essen, který je naštvaný na vládu, stále čeká na část „peněz na výkup“ a možná bude muset dokonce prodat svůj dům.

Ministerstvo zemědělství členky BBB Femke Wiersma nechce komentovat konkrétní případ.

„Krutá realita, které mnozí v Haagu nechtějí čelit,“ reagují Farmářské obranné síly (FDF).

V pozadí vyvlastňování je samozřejmě EU. Jen tam se rozhoduje, kdo a jaké kompenzace za ukončení činnosti dostane. Někteří zemědělci však nakonec dostanou jen minimum nebo jsou nuceni alespoň část peněz z výkupu vrátit.

Podmínkou, kterou po tyto výkupy stanovila EU, je, že už tito zemědělci nesmí podnikat nikde na území EU ve svém oboru. Nicméně v některých provinciích nebyla tato klauzule součástí kupní smlouvy.

Jde o porušení státních pravidel – a takové farmy nakonec nezískají odškodnění, které jim bylo přislíbeno.

Například minulý měsíc bylo oznámeno, že provincie Gelderland porušila pravidla pro státní podporu při výkupu 14 farem.

Za porušení těchto regulí EU zakázala vyplatit zemědělcům dohodnuté kompenzace. Podle informací došlo k porušení i v několika dalších provinciích.

EU se tedy pod rouškou „ochrany klimatu před uhlíkem a dusíkem“ snaží zlikvidovat evropské zemědělství a v případě vyvlastněných farmářů zajistit, že už nikdy nebudou ve stejném oboru podnikat jinde.

Holandsko, kde je zdaleka nejvíce farem, je jen první zemí, kde k těmto krokům dochází. Lze očekávat, že zemědělci v dalších zemích bude následovat.

Situace v Holandsku by tedy měla být pro ně varováním, aby se nedali zviklat k „výhodným“ odkupům.

Cílem je Evropa zbavená potravinové soběstačnosti, dovážející potraviny přes půl světa, jak vidíme třeba na dohodě Mercosur nebo podobné dohodě EU s Novým Zélandem.

Nikdo se kupodivu neptá, jak je možné, že v takových případech obrovská uhlíková stopa, zanechaná při přepravě těchto produktů, EU nikterak nevadí.

A jak je nyní patrné, tak vyvlastňování se děje stylem, který zemědělce dále poškozuje, když jim nejsou vypláceny dohodnuté kompenzace nejen za to, že podnikání ukončí a farmy zbourají, ale také za to, že už nebudou nikde v Evropě podnikat v zemědělství.

V případě Holandska se také ukazuje, že nepomůže ani změna vlády, pokud si lid zvolí pouze „druhou stranu mince,“ kterou je zde řízená opozice plně oddaná EU…