Profesor fyziky: Nesmyslné zachycování molekul CO2 v atmosféře

Ve Švédsku nyní chystají monstrózní projekt, který má za cíl podpořit klimatickou agendu založenou na lžích o lidmi produkovaném CO2. Za ohromné prostředky, které by mohly být vynaloženy mnohem účelněji, bude zachycovat a ukládat CO2.

Někteří odborníci již samozřejmě bijí na poplach, neboť utratit astronomické sumy za něco, co je zcela bezúčelné (ne-li škodlivé) a to ještě na základě jakéhosi klimatického bludu, je hotové šílenství.

Lze předpokládat, že nemalou částkou zde přispěje také EU, takže v důsledku zaplatí tuto zhůvěřilost také evropští daňoví poplatníci.

Ze švédské státní pokladny bude vyčerpáno nejméně 36 miliard švédských korun, což je v přepočtu kolem 80 miliard Kč, do bio-CCS, tj. zachycování a ukládání oxidu uhličitého hluboko ve vnitrozemí planety.

Ne všichni jsou z miliardových výdajů  tak nadšení jako švédská vláda. Jedním z nejhlasitějších kritiků je profesor fyziky Jan Blomgren.

Blomgren již dříve tuto iniciativu zpochybnil – a to v neposlední řadě podivnou okolnost, že Bio-CCS je údajně schopen rozlišit molekuly CO2 v atmosféře, které pocházejí výhradně ze spalování biologického materiálu, jako je dřevo a odpadky, od molekul CO2 jiného původu, což je něco, co je podle základních přírodních zákonů nemožné.

Podle Blomgrena však existuje také důvod zpochybňovat samotnou základní myšlenku; že musíme snížit hladinu oxidu uhličitého v atmosféře, abychom zabránili zániku Země v klimatické katastrofě.

V této souvislosti lze zmínit, že podíl oxidu uhličitého v atmosféře je extrémně malý: asi 400 částic na milion (ppm).

Blomgrenovi se dostalo pomoci s tímto dotazováním od jednoho z jeho čtenářů, Gunnara Holmgrena, který má vzdělání jako profesor fyziky, i když je nyní v důchodu.

Holmgren se odvolává na Henryho zákon o tom, jak se plyny chovají rozpuštěné v kapalinách, aby problematizoval ambice snížit koncentraci CO2 v atmosféře.

Blomgren vysvětluje, že molekuly CO2 se v atmosféře pohybují vysokou rychlostí, několik set metrů za sekundu. Vzhledem k tomu, že zemský povrch je ze 70 procent pokryt oceány, existuje vysoká šance, že molekula CO2  pronikne na hladinu vody.

Jakmile se rozpustí ve vodě, je pro ni výrazně těžší absolvovat zpáteční cestu, protože se ve vodě nemůže pohybovat tak rychle jako ve vzduchu.

To znamená, vysvětluje Blomgren, že se v oceánech nahromadilo velké množství oxidu uhličitého, přesněji 50krát víc, než je v současné době v atmosféře. Postupem času byla nastolena rovnováha mezi oxidem uhličitým v atmosféře a oxidem uhličitým v oceánech.

To znamená, že pokud odstraníte 100 molekul CO2 z atmosféry, oceány uvolní 98 nových.

Bez ohledu na to, kolik oxidu uhličitého je ze vzduchu zachyceno, současný obsah CO2 zůstane zachován. Jinými slovy, jde o nesmyslnou záležitost, do které však švédský stát chce investovat 36 miliard z daní, místo aby zacelil díry v sociálním zabezpečení.

Blomgren uvádí vzdělávací příklad toho, co se stane, když otevřete láhev sycené sody. Kyselina uhličitá není nic jiného než oxid uhličitý rozpuštěný ve vodě pod tlakem. Po otevření láhve tlak zmizí a oxid uhličitý se začne uvolňovat. Pokud láhev necháme chvíli ležet, většina oxidu uhličitého zmizí a my říkáme, že je „vyprchaná.“

Je to sisyfovský úkol zachycovat oxid uhličitý z atmosféry, poznamenává Blomgren. Naléhá proto na vládu a Švédskou energetickou agenturu, aby zvážily, jak moudré je vynaložit na takový projekt 36 miliard SEK.