Je neuvěřitelné, že většina lidí vůbec netuší, co se na celý svět chystá. Nezměrná, pro většinu z vás jen stěží představitelná totalita, která dosud nemá obdoby.
Tu přinese nejen zde již mnohokrát zmiňované „digitální otroctví“, ale takém předání veškerých zdravotnických kompetencí nikým nevoleným globalistům z WHO. EU samozřejmě souhlasí jednotně, což jasně potvrzuje, jak nesmírně tato zkorumpovaná instituce škodí. Země EU se tak dostanou pod kuratelu WHO již jen z titulu svého členství v EU.
Asi nikoho neudiví, že většina totalitních návrhů vychází od týchž globalistických sil v USA, které vedly celou „plandemii.“
WHO tak nyní dostává do rukou neuvěřitelný nástroj moci, nástroj nad vašimi životy i zdravím. Níže si můžete přečíst některé návrhy změn Mezinárodního zdravotního řádu. Celkově se zde velmi manipuluje slovy a dokonce ani pandemie už není pandemií.
WHO má totiž zasahovat vždy, když bude podezření na to, že se někde může začít šířit pandemie. Říkají tomu „nouzový stav veřejného zdraví mezinárodního významu“. Důvody jsou dva:
- rádi používají dlouhá, matoucí jména a vymýšlejí působivé zkratky („PHEIC“)
- chtějí mít moc dělat, co chtějí, bez ohledu na to, zda pandemie skutečně existuje nebo ne. Postačí, když si jen myslí, že se děje něco, co by jednoho dne mohlo vést k pandemii.
Podle výše uvedeného tak mohou zasáhnout kdekoli čistě jen pod uvedenou záminkou. Kdekoli na světě se najde nějaké to ojedinělé ohnisko jakékoli infekce, či dokonce jakýkoli ojedinělý případ, může to být záminkou pro zásah WHO nejen v dané zemi, ale v celé oblasti, tedy například i ve všech okolních zemích či na daném kontinentu.
A pozor, nemusí jít ani o humánní nákazu, ale o například o šíření nějaké nemoci mezi určitou skupinou zvířat, přičemž WHO může vyslovit třeba i ničím nepodloženou domněnku, že daný virus může zmutovat a přejít na člověka.
Podle všeho se však aktuálně ani žádná nákaza nikde šířit nemusí, stačí jen vyslovené podezření, že k tomu může někdy v blízké budoucnosti dojít.
Rozsah použití:
Pravomoci WHO jsou výrazně rozšířeny, od „rizik pro veřejné zdraví“ po „jakékoli riziko, které může ovlivnit veřejné zdraví“ (článek 2).
Závazky mají být právně závazné
- Navrhovaný nový článek 13A dává WHO pravomoc jednat v případě mezinárodní nouze v oblasti veřejného zdraví. (Poznámka: Tento návrh není uveden v žádném z publikovaných stanovisek. Odkud pochází?)
- Článek 13A obsahuje povinnost všech členských států řídit se „doporučeními“ WHO. Na jiném místě dokumentu jsou „Doporučení“ definována jako právně závazná.
- Země musí také zajistit, že zavede regulační orgán se zákonnou pravomocí implementovat pokyny WHO. (čl. 4 odst. 1)
- Země mohou právně závazná doporučení napadnout, ale rozhodnutí nouzového výboru je konečné. (čl. 43 odst. 6).
- Světové zdravotnické shromáždění může přijímat rozhodnutí „k posílení implementace těchto předpisů a ke zlepšení jejich dodržování“ – nejasná formulace – znamená to, že Světové zdravotnické shromáždění může rozhodovat o sankcích?
Řízení financování, výroby a dodávek zdravotnických produktů
- Rozvinuté země musí poskytnout finanční prostředky (čl. 44 odst. 2 písm. f; dodatek 1 nový odstavec)
- Světové zdravotnické shromáždění dohlíží na výdaje finančních prostředků, které mají členské státy zpřístupnit (čl. 44A odst. 2).
- O přidělení zdravotnických produktů rozhoduje WHO (článek 13A).
- WHO ukládá členským státům povinnost zvýšit produkci (článek 13A odst. 4) a dodávat zdravotnické produkty WHO nebo jiným členským státům na pokyn WHO (článek 13 odst. 5).
WHO nám říká, co máme dělat
- Generální ředitel WHO – tedy jednotlivec – může vydávat časově omezená, závazná „doporučení“, pokud má událost potenciál stát se mezinárodní zdravotní krizí, a tato doporučení mohou zůstat v platnosti i po skončení mezinárodní zdravotní nouze (článek 15). .
- Vypouští se pojem opatření v oblasti veřejného zdraví směřující k dosažení „odpovídající úrovně ochrany zdraví“. Novým cílem je dosáhnout „nejvyšší možné úrovně ochrany zdraví“ bez ohledu na proporcionalitu.
- WHO může uvalit mezinárodní cestovní omezení a nemusí ani zveřejnit informace o tom, na základě čeho tak rozhodla – článek 11.
- Všechny diskuse mezi zeměmi musí být hlášeny WHO (článek 44 -3).
- Země musí vyhovět požadavkům WHO nebo jiných zemí (příloha 10).
- Vlády mají povinnost prosazovat dodržování zdravotních opatření WHO všemi aktéry, včetně neziskovek (článek 42).
WHO nám nařídí, co můžeme říkat
- Země musí spolupracovat při cenzuře informací, které WHO považuje za „nepravdivé a nespolehlivé“ (čl. 44 odst. 1 písm. h).
- WHO posílí kapacity pro boj proti dezinformacím (Příloha 1, odstavec 7).
O stavu mezinárodní zdravotní nouze rozhoduje jediná osoba
- Generální ředitel – jedna osoba – jednostranně určuje, zda se na konkrétním místě jedná o ohrožení veřejného zdraví (potenciální nebo skutečné) mezinárodního významu. (čl. 12 odst. 1).
- Při rozhodování, zda existuje mezinárodní zdravotní stav nouze, nemusí generální ředitel rozhodnutí konzultovat s postiženou zemí ani s jejím nouzovým výborem (čl. 12 odst. 2). (A v každém případě generální ředitel vybírá členy krizového výboru – čl. 48 odst. 2).
- Možnost země odvolat se proti vyhlášení mezinárodní zdravotní nouze WHO byla odstraněna (článek 12(3)).
Vaše osobní údaje budou vyměňovány po celém světě
- Měla by existovat „zabezpečená globální digitální výměna zdravotních informací“ (čl. 44 odst. 2 písm. d)).
- Centralizovaná výměna údajů má být kontrolována WHO (článek 11).
- Vlády musí souhlasit se sdílením a ukládáním vašich osobních zdravotních informací (článek 45(4)).
Důraz je kladen spíše na výrobu a dodávání léků než na bezpečnost a účinnost
- Regulační dokumentace předložené výrobci o bezpečnosti a účinnosti, výrobě a opatřeních kontroly kvality musí být sdíleny, ale země mohou tyto informace použít pouze k urychlení výroby a dodání těchto produktů a technologií. Neexistuje žádný náznak použití údajů pro vlastní posouzení bezpečnosti a účinnosti, což odhaluje slepé místo na straně autorů.
- Vyzývá k přijetí „právních, administrativních a technických opatření k diverzifikaci a zvýšení výroby zdravotnických produktů“ (příloha 1(7)) (ne však k podpoře, mimo jiné, vypracování protokolů včasné léčby).
WHO může uzavírat tajné dohody s nestátními subjekty
- WHO může svobodně vyjednávat s nestátními aktéry, jak uzná za vhodné, a není po ní požadováno úplné zveřejnění.
- Pravidla angažovanosti: Malajsie (čl. 12 odst. 7) a Afrika (čl. 13A odst. 7) navrhly nové znění, které údajně stanoví určité zábrany pro zapojení WHO s nestátními subjekty tím, že požaduje, aby WHO dodržovala odstavec 73 rámce pro spolupráci s nestátními subjekty (FENSA). Tento odstavec FENSA však neukládá WHO žádná omezení. Naopak, umožňuje generálnímu řediteli plnou flexibilitu: „…generální ředitel může být flexibilní při uplatňování postupů tohoto rámce tam, kde to považuje za nezbytné, v souladu s odpovědností WHO jako vedoucího zdravotnického klastru.“ Tato úplná flexibilita se uděluje jediné osobě, generálnímu řediteli WHO.
- Pokud jde o zveřejňování, nový článek 13A požaduje, aby WHO informovala Světové zdravotnické shromáždění o všech svých kontaktech s jinými aktéry a na žádost smluvních států zpřístupnila dokumenty a informace o těchto kontaktech. To však zdaleka nevyžaduje úplné zveřejnění. WHO by mohla poskytnout souhrnné dokumenty a informace namísto úplného zveřejnění. WHO nezveřejnila, kdo navrhl tento nový článek 13A.
Tolik jen malá ukázka toho, kdo nyní bude mít „pod palcem“ zdraví všech obyvatel planety, či alespoň těch, jejichž země jsou členskými zeměmi WHO (či alespoň v době schválení v roce 2024 členy budou).
Sebevětší intervence ze strany nezkorumpovaných politiků, zdravotnických odborníků či právníků z celého světa zatím neměly žádný znatelný efekt. Snad tedy mimo menšího odkladu schválení těchto pravidel. Nyní je pouze o něco málo víc než rok času na to, aby začal tlak na politiky, kteří tuto šílenost schvalují.
A samozřejmě i na samotnou WHO, v jejímž čele je loutka, která se neváhala ani ve své rodné zemi účastnit genocidy…
at jdou do prdele Vrazi
A CO KDYŽ SE ZEMĚ ROZHODNE, ŽE TO NEBUDE PLNIT. TO NÁS VŠECHNY ZAMORDUJÍ?
Je jednodušší vládnout jedné milliardě než osmi. Není-liž pravda?