Muslimové sami sebe považují za nadřazené jinověrcům či bezvěrcům, což je samozřejmě i důvodem, proč by nikdy pro jejich potřeby neposkytli jakoukoli mešitu. Naopak, muslimové oslavují jakoukoli přeměnu svatostánku jinověrců v mešitu. V islamizovaných zemích dochází ze strany muslimů ke každodenním útokům na kostely i hinduistické a buddhistické chrámy. Také to je důvod, proč jsou vůči muslimům jinověrci v některých zemích ostražití a snaží se bránit. Příkladem by mohla být Barma nebo Indie.
Ovšem Evropa (a dnes stále častěji i Afrika) je něco jiného. Církev odevzdává náš kontinent stejně svědomitě, jako zrádní politici, kteří tvoří zákony, vycházející vstříc muslimům. Ostatně, příkladem všem církevním hodnostářům je sám Bergoglio, který je jedním z hlavních strůjců islamizace Evropy. Jemu zdatně sekundují i jeho níže postavené „ovečky“. Například německá církev je jedním z hlavních sponzorů pašeráckých neziskovek, některé kostely církev dokonce dobrovolně poskytla muslimům (buď k modlitbám nebo přímo na konverzi na mešitu). Nejinak se chovají i církevní představitelé ostatních evropských zemí.
Vzhledem k omezením COVID-19, která brání islámskému obyvatelstvu Barcelony slavit ramadán na obvyklých vnitřních místech, nabídl katolický kostel muslimům své kláštery pod širým nebem, aby mohli jíst a modlit se společně.
Každý večer proudí 50 až 60 muslimů, z nichž mnozí jsou bezdomovci, do staletých kamenných chodeb kostela Santa Anna, kde dobrovolníci nabízejí muslimům vydatné domácí halal jídlo.
„Všichni jsme stejní… Pokud jste katolíci nebo jiného náboženství a já jsem muslim, je to v pořádku,“ řekl Hafid Oubrahim, 27letý Maročan berberského původu, který se večeří účastní.
„Všichni jsme jako bratři a musíme si také pomáhat.“ Během měsíce ramadánu muslimové nejedí mezi východem slunce a západem slunce a svůj půst zlomí až po setmění jídlem známým jako Iftar.
Faouzia Chati, prezidentka Katalánské asociace marockých žen, organizovala setkání Iftar ve městě, ale omezení vnitřního stravování ji donutilo hledat alternativní prostor s dobrou ventilací a prostorem pro možnost rozestupů.
Vstřícnosti se dočkala u otce Peia Sancheze, rektora Santa Anny, který setkání různých náboženství považuje za symbol občanského soužití. „Lidé jsou velmi šťastní, že muslimové mohou dělat Iftar v katolickém kostele, protože náboženství slouží k tomu, aby nás sjednotila, ne rozdělila,“ řekl Chati.
Sanchez přihlížel muslimskému večernímu volání k modlitbě pod pomerančovníky na centrálním nádvoří kostela, osvětleném plameny plynových ohřívačů.
„Dokonce i s různými kulturami, různými jazyky, různými náboženstvími jsme schopnější sedět a mluvit než někteří politici,“ řekl rektor.
K uvedenému jen dodávám, že nikdy by v žádné muslimské zemi nedovolili nemuslimům využívat jejich mešitu k tomu, aby v ní praktikovali své náboženství. Muslimové musí být samozřejmě po příchodu do Evropy velmi udiveni vstřícností zdejšího – zejména katolického – duchovenstva k muslimům.
To jim totiž velmi ulehčuje pozdější převzetí území a konečnou hidžru. Džihádista tak ani nemusí bojovat, islamizace dnešní Evropy jde mnohem jednodušeji, než kdy šla dosud islamizace jakéhokoli jiného území.
Nakonec, co se týká Barcelony, tak ta je nejvíce islamizovaným evropským městem…
Vyjadrím sa k poslednej vete prvého odstavca. Neexistuje na svete krajina, ktorá by s islamom bojovala tak tvrdo, nekompromisne a účinne ako Čína. Radikálne a pritom spravodlivé opatrenia voči Ujgurom a iným moslimom sa nedajú neschvaľovať. /Bohužiaľ v Európe nič také ako popravy, prevýchovné tábory, dlhoročné tresty väzenia, deislamizácia, kurzy úradného jazyka a podobne nehrozí./ Aj preto Čínu EÚ či USA v jednom kuse kritizujú – samozrejme,že Saudskú Arábiu či Turecko nikdy za ich zverstvá neodsúdili.
Tématu Číny – jediné země, kde počty muslimů ubývají a nerostou – a Ujgurů jsem se také už dřív věnovala, například zde: https://voxpopuliblog.cz/cina-snad-jedina-zeme-sveta-kde-muslimska-populace-klesa/
Jsou zvláštní ti křesťané, jsou zabíjeni po tisících a pak ještě svým vrahům podlézají …