„Vysmívají se nám do očí, když je zatýkáme“, prohlašují italští policisté o vetřelcích

Je to nějaké zadání, které instruuje justici napříč EU k záměrné bagatelizaci trestných činů muslimských vetřelců? Jde nejspíš především o snahy manipulovat se statistikami zločinnosti, které i tak v multikulturně obohacovaných zemích nevypadají pro muslimské vetřelce příliš příznivě.

„Šestkrát jsem ho zatkl, protože prodával drogy. Když jsem mu sundal pouta, vysmál se mi do obličeje,“ líčil policista. „Tunisan prodával velké množství drog. Pronásledovali jsme ho a zastavili jsme ho přímo při zločinu, tedy v momentě, kdy prodával drogy. Pokaždé, když jsme ho chytili, jsme svědčili u soudu.

Tresty závisely na uvážení soudců, takže i v šestém procesu byl osvobozen. Muž se vrátil na svobodu a prodával smrt, dokud někdo nenašel způsob, jak ho vyhostit z Itálie z administrativních důvodů a ne z kriminálních důvodů. Nebylo to v souladu s povolením k pobytu, ale trvalo to roky.“

„Problém je vždy stejný“ – odsuzuje Fabrizio Lotti, národní tajemník FSP Polizia – „jde o otázku pravidel, která by měla být změněna zejména u zločinů, které jsou společensky nebezpečné – od vloupání až po loupež. Pak je tu otázka operačních protokolů, protože policista, který v těchto případech zasahuje, přebírá trestněprávní a správní odpovědnost. Nemá žádnou ochranu. V Itálii existuje svobodné přesvědčení soudce, že se liší od toho, co je stanoveno v anglosaském právu. Dokud tomu tak bude, budou vždy různé výklady práva. Proto chceme reformu zákonů tak, aby byly na straně policie.“

Další policista vypovídá: „V rámci operace, při níž mělo dojít k uklidnění rodinné hádky, jsem byl zraněn nožem do obličeje. Útočník a rodina nahlásili mě a mé kolegy, protože věřili, že jsme to byli my, kdo útočníkovi ublížil. Nakonec jsme byli zproštěni viny, ale museli jsme zahodit desítky tisíc eur za právníky. Muž je však stále na svobodě a stále bije svou ženu a děti.“

Další důstojník vypovídá: „Viděl jsem zloděje, jak krade věci z auta. Sledoval jsem ho a zastavil, když se snažil prodat právě ukradené zboží. Byl obviněn z krádeže a prodeje kradeného zboží. Ovšem pachatel byl nakonec osvobozen, nedostal žádný trest. Byl jsem naopak obviněn já z toho, že jsem nezasáhl dřív, než se pokusil zboží prodat.“

Další případ: „Policista byl pobodán, zůstal 30 dní v neschopnosti. Soudce kvalifikoval čin jako zranění, ne jako pokus o vraždu. Útočník už je venku,“ vysvětluje jeden z agentů a dodává: „Pracujeme za 1400 eur měsíčně. Když nás zabijí, tak na tom nezáleží, jsme za to taky placeni, ale vidět zločince, které jste zatkli, jak se vám pak smějí do tváře, je opravdu frustrující.“

Pouliční prodejci drog, velmi často Nigerijci, jsou stále častějším koloritem mnoha evropských měst. Všude je tatáž zkušenost: záhy po zadržení jsou Afričané propuštěni. A jistě není náhoda, že totéž se neděje pouze v Itálii…