Možná jste si všimli, že k v současné době prosazované politice nejen Německa, ale EU všeobecně, patří mimo jiné i protibělošský rasismus, skrytý za údajným černošským aktivismem pod vedením násilných extremistů z BLM, ale i bagatelizace či úplné potírání viny Německa na zvěrstvech 2. světové války.
Němci jsou stále častěji stavěni do rolí obětí, v čemž se jejich původní – a oprávněná – role mění. Systém se spoléhá na to, že většina přímých pamětníků zemřela nebo je již velmi stará. Postupně se tak bude měnit v tomto směru i historie. Proto se zřejmě již nehodí, aby byla kdekoli veřejně zmíněna jména obětí nacismu, ta musí být zapomenuta. Zato všichni si musí pamatovat jméno zločince a narkomana George Floyda.
„InternAA“ je časopis „zaměstnanců pro zaměstnance“ německého ministerstva zahraničí. Každý měsíc má jiné tematické zaměření. V říjnu 2020 bylo tématem „Zobrazení barev“. Počínaje stránkou 7 je třístránkový text o iniciativě „Diplomaté barev“, kterou napsala její zakladatelka Tiaji Sio, mladá diplomatka, která se údajně jako černoška zavázala bojovat proti rasismu.
Tiaji Sio v současné době slouží v Hanoji. Její text ilustrovalo německé ministerstvo zahraničí. V levém dolním rohu strany 8 je vidět ministr zahraničí Maas mezi autorkou a dalším aktivistou Ministerstva zahraničí. A nad textem je fotografie dopravní značky v Berlíně, která byla přejmenována. Bernhard Weiss Street se stala ulicí George Floyda.
Kampaň byla součástí celosvětových protestů proti bílému násilí. Termíny „policie“ a „bílá“ zřejmě stačily k tomu, aby v nevzdělaných „antirasistech“ probudily touhu vymazat jméno muže pronásledovaného nacisty. Kdo byl vlastně tento „bílý“ hříšník, který není hoden velikosti feťáka George Floyda?
Všichni synové rodiny Weiß sloužili v první světové válce. Bernhard byl povýšen z vedoucího čety lékařské společnosti na nadporučíka a na kapitána kavalerie a získal Železný kříž. V létě 1918 pruský ministr vnitra Bill Drews požádal Bavory, aby Weiße propustili, a jmenoval ho zástupcem velitele kriminální policie v krizí zmítaném Berlíně.
Weiß se stal vedoucím oddělení kriminálního vyšetřování již v roce 1925 a policejním viceprezidentem v roce 1927. To z něj udělalo nejvýše postaveného Žida v oblasti německých orgánů činných v trestním řízení. Jeho neutuchající loajalita k demokraticky legitimizovanému ústavnímu státu přivedla Weiße do přímého konfliktu s vůdcem vznikajících národních socialistů v Berlíně.
Pro Josepha Goebbelse byl Weiß dokonalým objektem nenávisti – žid, který po kariéře v armádě jako vyznamenaný voják v první linii také získal pozici civilní moci. Goebbelsovy noviny „Der Angriff“ zahájily bezprecedentní kampaň za sesazení populárního zástupce policejního náčelníka v Berlíně. Ztvárnil Weiße jako opici s velkým nosem.
Weiß, stejně jako celá pruská vláda, přišel o svou funkci a byl nucen písemně rezignovat, že se zříká jakékoli další činnosti ve státní službě. Dva měsíce po Hitlerově převzetí moci v roce 1933, Hermann Göhring vyhlásil pátrání po Židovi Weißovi. Na jeho hlavu byla vypsána vysoká odměna. Nacističtí nohsledi vtrhli do jeho bytu.
Bývalý nejslavnější německý policista se musel schovat a uprchnout. Spolu s Alfredem Kerrem, Kurtem Tucholskym, Ernstem Tollerem, Heinrichem Mannem a mnoha dalšími. Přes Československo utekl do Londýna, kde založil malý podnik. Až v roce 1949 Weiß znovu navštívil svou starou vlast. Říkal, že jeho nejvroucnějším přáním v životě je vrátit se do Berlína. Ale Weiß už byl příliš nemocný a 29. července 1951 zemřel na rakovinu v nemocnici v Londýně. Po jeho smrti se jeho vdova Lotte vrátila do Berlína.
Dnes je Weiß považován za jednoho ze zakladatelů moderních německých orgánů činných v trestním řízení.
Tolik tedy ve stručnosti životopis člověka, po němž je ulice pojmenována. Ulice, která by měla na návrh německého ministerstva zahraničí nést jméno George Floyda, tedy kriminálníka, v jehož životopise najdeme zejména drogové delikty, ale i loupež, napadení těhotné ženy, placení falešnou bankovkou a mnohé další.
Je samozřejmě více než pravděpodobné, že hlavním motivem přejmenování ulice je fakt, že jméno „Weiß“ znamená „bílý“, takže už toto slovo samo o sobě nejspíš vadí současným pokrokářům a protibělošským rasistům víc, než cokoli jiného. Nepotrvá dlouho a samo slovo „bílý“ bude v jakémkoli spojení na pranýři. Pak nevím, co budou dělat s tím, co je tradičně, od přírody bílé. Ať už se jedná o mnohé květiny, zvířata, ale třeba i sníh nebo papír, který se stále ještě používá převážně bílý.
Ovšem jak plánují vyřešit existenci bílého člověka víme všichni. Stačí přesunout část Afriky do Evropy (což se již děje ve velkém), mladým dívkám mezitím podprahově vnucovat, že jsou to právě pro ně ideální partneři a bílý člověk časem zanikne.
