Francouzka si stěžuje, že ji její africký manžel využil ke získání občanství

Už mnohokrát jsem zde upozorňovala na jeden ze způsobů džihádu, kterým je sňatek s nemuslimkou, resp. nyní zejména Evropankou. Zmínila jsem zde případy starších žen z Británie, ale i aktuálně známý případ starší Češky. Tyto ženy si myslí, že je jejich cizokrajný partner miluje, tomu jde však především o občanství jakékoli evropské země. V případě starších žen a jejich zajíčků naštěstí nedošlo a ani nedojde na děti, případ jisté Francouzky je však o poznání horší. Skončila se zjištěním, že je již druhou manželkou a to v době, kdy měla se svým africkým manželem již dvě děti.

Catherine říká, že její exmanžel, otec jejích dětí, ji využil k získání francouzských dokladů. Jeho plánem bylo přivést svou druhou ženu a děti do Francie, jakmile získá francouzské občanství. Catherine dále vypráví o tom, jak ji tento násilník zničil.

Když Catherine před čtyřmi lety opustila manžela, zjistila, že vede dvojí život. Pochopila, že otec jejích dětí, ji využil pro získání francouzské státní příslušnosti a poté si do Francie přivezl svoji druhou ženu a děti. Během jejich desetiletého vztahu ji její exmanžel podrobil fyzickému a verbálnímu zneužívání. Dále se Catherine svěřuje, že se cítila zrazena a byla zničena svým exmanželem.

„Je mi 36 let. Jsem žena zničená exmanželem, se kterým jsem zůstala deset let. Měla jsem s ním dvě dcery, kterým bylo 13 a 10 let. Manžela jsem potkala na internetu. Žil v Africe, v Dakaru. Zamilovala jsem se. Chtěl, abych si ho vzala v Senegalu. Odletěla jsem tam a vzali jsme se. Už tehdy projevoval některé nepříliš dobré vlastnosti. Odmítla jsem si to přiznat. Čekala jsem, až bude mít povolení k pobytu, než jsem se s ním vrátila do Francie.

Když jsme přijeli do Francie, žili jsme s mými rodiči. Otěhotněla jsem a porodila první dceru. Po porodu jsme si obstarali byt a poté začalo peklo. Když jsme byli v domě mých rodičů, nemohl ukázat svou pravou tvář. Když jsme zůstali sami, začal být násilnický psychicky i fyzicky. Vždycky jsem se kvůli němu cítila provinile. Říkal, že jsem to byla já, kdo cokoli udělal špatně. Věřila jsem tomu. Potom se nám narodila druhá dcera. Můj život se stal peklem.

Neustále mne ponižoval a já nakonec věřila všemu, co mi říkal. Řekl, že jsem zlá, že jsem bezcenná a že mě nikdo nebude chtít. I dnes si myslím, že jsem špatná žena. Byla jsem zticha, trpěla jsem. Pro mě bylo normální si tím projít, zatímco dnes začínám chápat, že to nebyl normální život. Nechtěl udělat nic pro mě ani pro své děti.

Cítila jsem se zrazená. Jeho cílem bylo získat francouzské občanství, aby si přivedl svou ženu a děti, které žily v Senegalu. Nevěděla jsem to. Viděla jsem, že tam každý měsíc posílá peníze, ale řekl mi, že jsou pro jeho matku. Bylo to obrovské množství peněz. Takže když byl s námi, měli jsme velké finanční problémy. Nesnažila jsem se to moc pochopit, protože když jsme o tom mluvili, hrozně zuřil.

Byla jsem zamilovaná a chtěla jsem mít děti. Myslela jsem si, že se změní. Matka mi však často říkala, že mu na mně záleží. Neviděla jsem to. Nikdy se mu nepodařilo dostat svou ženu a děti do Francie, protože jsem vždy odmítala zahájit proces, na jehož základě by získal francouzské občanství. Pochybovala jsem, protože si o to vždycky říkal. A moje rodina mi řekla, abych to nedělala. Když jsem odmítla, hrozně se rozčílil.

Jsme od sebe čtyři roky. Za čtyři roky viděl své dcery třikrát. Minulý rok jsem si nárokovala podporu na děti. Vzali mu ji z platu. Od té doby řekl, že chce vídat své dcery. Dcery ho však netouží vidět, bojí se ho. Starší dcera byla v této záležitosti vyslechnuta soudcem rodinného soudu. Táta a já jsme byli předvoláni k soudci.

Soudkyně dala jasně najevo, že se přiklání k vysoce sledovaným návštěvám, protože je třeba znovu vytvořit spojení. Odpověděl, že je chce mít doma a že o tom nelze vyjednávat. Říkal, že si je bude brát na den o víkendech a svátcích.

Jednání bude brzy, takže čekám. Dokud nebudu mít odpověď, nemohu být klidná. Co když za ním budou muset jít děti? To mě velmi znepokojuje. Vím, že zpočátku půjde jen o krátké návštěvy, takže mě to uklidňuje. Vím, jaký je teď, myslím, že se bojí, že odhalíme jeho pravou tvář. „

Tolik tedy výpověď Francouzky, která se – podobně jako v mnohé jiné Evropanky – se svým muslimským manželem seznámila na internetu. On ji dokázal dokonale oblbnout, ona byla příliš naivní a hloupá, obzvlášť v situaci, kdy netušila, že její manžel má ještě jednu manželku v Senegalu.

Podobných příběhů je spousta, přičemž jen málokterá Evropanka si je zprvu schopna připustit realitu. V mnoha případech je vstřícnost k mužům z neslučitelných kultur jen důsledkem dlouhodobé multikulturní výchovy v médiích i na školách. Výchovy, která jim právě podobné muže podprahově vnucuje coby ideály…