Deportace mají jistě svoji výhodu. Pokud by se chtěl invazista podívat na dovolenou třeba za rodinou do Sýrie, Afghánistánu nebo Somálska, musel by si cestu tam i zpět řádně zaplatit, přičemž by nejspíš neměl na letadlo, ale musel by se do země původu potácet kdovíjak. Deportovaný vetřelec má však zajištěnou cestu na náklady hostitelské země (resp. daňových poplatníků EU), přičemž do těchto vzdálenějších destinací je pro něj zajištěna letecká doprava.
Italští policisté si stěžují: „Cizinci nás využívají k tomu, aby trávili dovolenou se svou rodinou“. Stížnost policistů na praktiky přivandrovalců je z loňského roku, ale všechno zůstalo při starém.
Nejedná se o jednorázový problém, ale o problém, který se pravidelně opakuje. Invazisté tak přišli na to, že je lepší se nechat deportovat, aby mohli strávit nějaký čas s rodinou, přičemž poté není návrat žádný problém.
Dobrovolné návraty vetřelců domů za rodinou se tak stávají ekonomicky neúnosnými, v Itálii se staly problémem hlavně na konci roku, kdy už jsou finance na tyto účely vyčerpány, nicméně zájem vetřelců o návštěvu rodiny na náklady italských daňových poplatníků právě v tomto období nebývale roste.
Země, která se tak stala přímo rájem afrických drogových dealerů, není a nejspíš ani nebude do budoucna schopna uhlídat, kdo z deportovaných se vrátil. Většina totiž zapadne do již zaběhlého obchodu s drogami v policií nepříliš navštěvovaných doupatech nigerijské mafie a jejích přisluhovačů. Prodejem drog si tak deportovaný drogový dealer vydělá dost na vlastní obživu, aniž by měl systém o jeho opětovné přítomnosti v Itálii sebemenší ponětí…
