VB: „Chci lepší dům, to jsem mohla zůstat v Iráku“, říká přivandrovalá muslimka

Muslimští vetřelci očekávají, že se o ně budou Evropané starat jako o nadřazené „nadlidi“, přičemž slušné bydlení a štědré sociální dávky (džizju) považují za samozřejmost. Tedy očekávají, že dostanou to, co mnohý rodilý Evropan nikdy nedostane. Ostatně, jistě i vy si pamatujete na Iráčany, kteří před časem dorazili do ČR, přičemž přidělený byt, po němž by u nás sáhla nejedna mladá rodina, nazvali přemalovaným kravínem. Nyní řeší podobný případ ve Velké Británii.

Není pochyb o tom, že britští občané mají mnohdy v domech chladněji, přičemž většina nemá po ruce personál, placený státem, který by jim uklízel a o dům se staral. O vše se musí britští občané, ale běžní Evropané vůbec, postarat sami. Tedy nejsou-li dost bohatí na to, aby si personál zaplatili nebo nepatří-li k některé protěžované menšině.

Nicméně jistá muslimka považuje za samozřejmost, že jí britský daňový poplatník vše uvedené zaplatí. A ještě si nezapomene postěžovat na svůj „krutý osud“ v médiích. A média toho patřičně využijí pro svoji propagandu, což ostatně známe i z našeho mainstreamu.

Pětapadesátiletá Intesar Hassanová byla se svými dětmi poslána do východního Yorkshiru v roce 2012, když údajně uprchla před válkou v Iráku a Sýrii.

Žena tvrdí, že byla upoutána na lůžko a je závislá na invalidním vozíku, doma má nepořádek a špínu a nemá jí ani kdo umýt nádobí. Matka čtyř dětí říká, že její život v Hullu je ve skutečnosti „peklo“, a dodává: „Když přemýšlím o Iráku a Hullu, je to pro mě totéž.“

„Když jsem sem přišla, můj zdravotní stav se zhoršil a den za dnem se v tomto domě zhoršuje. Nemohu chodit, mluvit ani jíst kvůli podmínkám, ve kterých žiji. Celou noc se bojím.“

Intesar Hassanová a její děti se přestěhovaly do Sýrie poté, co byli její příbuzní zabiti ve válce v Iráku, kde jim bylo poskytnuto jídlo a přístřeší od Organizace spojených národů.

Když však v roce 2012 vypukl v Sýrii konflikt, OSN rodinu přestěhovala do Hullu. Hassanová řekla: „Po vypuknutí války jsme byli přivezeni do Hullu, protože hrozilo, že budeme zabiti. Museli jsme utéct, abychom si zachránili život.“

Rodina byla umístěna do soukromého pronajatého domu v západním Hullu, při jejich příjezdu do města před osmi lety. Od té doby Hassanová tvrdí, že na domě nebyla provedena žádná údržba, a zároveň uvádí, že tam není topení a na stěnách je vlhkost.

Řekla: „V noci otevírám okno, protože nemůžu dýchat z vlhka uvnitř domu. Tato situace mě traumatizuje, protože mi připomíná minulost. Řekla jsem Radě pro uprchlíky, že je v domě zima, ale oni nic neudělali. Nemáme topení a za posledních osm let se na domě neprováděly žádné údržbářské práce.“

Dále prohlásila, že spadla ze schodů v domě a způsobila si úraz. Řekla: „Mám dopisy od nemocnice Castle Hill, praktických lékařů a ergoterapeutů, kteří doporučují, aby mě umístili do nového domu, vhodného pro osoby se zdravotním postižením, ale ode dne, kdy jsem dorazila do Hullu, jsem čekatelka na seznamu bytů městské rady.“

Jak potvrzuje majitel domu, tak dům byl po příjezdu rodiny „neposkvrněný“, přičemž nájemníci odepřeli přístup pracovníkům údržby. Dům tedy nemohl být po dobu jejich pobytu nijak udržován, protože to sama Hassanová nedovolila.

Mluvčí hullské městské rady řekl, že jeho týmu pro ochranu životního prostředí byl také odepřen přístup do domu, a dodal, že nemovitosti rady byly přiděleny „na základě potřeby“.

Takže muslimka si stěžuje na zimu, na to, že jí dům nikdo neudržuje a neuklízí. Přitom je spousta svědků, že ona sama do domu odmítá kohokoli vpustit. A to je třeba zdůraznit, že po celou dobu si žije z peněz britských daňových poplatníků. Kolik britských důchodců by s ní hned měnilo? A proč by se měli starat o cizí ženu?

Nakonec, je-li jí 55 let, pak jsou zcela jistě minimálně tři z jejích čtyř dětí již dospělé (muslimky rodí velmi brzy a v roce 2012 už byla s dětmi sama). Proč se o ni tedy nepostarají??