Pamatujete si na letní požár největšího řeckého tábora Moria na ostrově Lesbos? Pro jistotu připomínám, že tábor na popud jisté německé neziskovky zapálili afghánští vetřelci. Vše bylo perfektně zorganizováno, takže při samotném požáru nepřišel nikdo nejen o život, ale ani o zdraví a případný majetek. Jediným důvodem, proč Afghánci tábor zapálili, byla šance dostat se dál do Evropy, tedy do skutečně cílových zemí, k nimž mnohdy patří právě Německo.
V Německu ihned vytáhli do ulic zástupci neziskovek, Antifa a další podporovatelé muslimské invaze, kdy pod heslem „Wir haben platz“ (máme místo) požadovali přemístění tisíců muslimských invazistů z tábora Moria do Německa. Žádost o muslimské vetřelce z tábora pak přišla i ze strany některých obcí, většinou vedených socany nebo zelenými. Nicméně, jak je nyní vidět, tak mnohá města své kapacity poněkud přecenila…
Město Olching apeluje na občany, aby poskytli případně volné byty pro invazisty z Morie, aby je osvobodili od údajně katastrofálních podmínek (které si ovšem zcela dobrovolně sami vytvořili). Tedy toto německé město by chtělo přispět k tomu, aby hořely další a další tábory, neboť mnozí invazisté (poté, co viděli, že požár tábora Moria „zafungoval“) začali zapalovat i další tábory, jako například aktuálně tábor Lipa v Bosně. Dva další tábory hořely v posledních týdnech i v Itálii.
V přelidněném Německu je pro běžné Němce hledání cenově dostupného bydlení po léta obtížné, v Olchingu by to tedy nemělo vypadat jinak. Politici a zástupci církve, kteří mají z eráru vystaráno až do stáří, chtějí přesto i nadále křičet „Wir haben platz“ a přijmout ještě více vetřelců, jimž budou veškeré náklady na ubytování, stravu, integrační programy apod., hradit němečtí daňoví poplatníci.
Nyní tedy město čeká, že se najde někdo, kdo bude natolik ideologicky uvědomělý, aby nabídl svůj byt či dům džihádistům, kteří sami vypálili tábor, do něhož se zcela dobrovolně nastěhovali. Mohlo by se samozřejmě stát i to, že se nikdo dobrovolně nepřihlásí, neboť Německem už se nesou zprávy o negativních zkušenostech pronajímatelů, které měli například v Bromskirchenu nebo Rechenbergu. Pak by mohla mít tato aktivistická radnice jen velmi malou šanci na úspěch.
A jak líčí pronajímatelé zkušenosti s ubytovanými muslimy? S těmi, kdo si v Německu nemusí nejen na bydlení, ale ani na ostatní náklady na život vydělávat vlastníma rukama?
Špinavé byty, poseté skvrnami a vypálenými místy (rozdělávání otevřeného ohně v bytech není nic neobvyklého), rozbité dlaždice, či termostaty. V některých bytech byly vytržené radiátory, rozbité kování, nefunkční chladničky a indukční vařiče, nafouknuté laminátové podlahy a zničený kuchyňský nábytek, díry v záclonách a závěsech a plísně, spousta plísní, zejména v koupelně.
Například seznam škod, které sepsala právnička jednoho majitele pronajatého domu, je delší než tři strany A4. Jeden celý venkovský dům je po několikaměsíčním pobytu muslimů neobyvatelný.
A co naši sluníčkáři? Už se těší na to, až si doma ubytují Šojdrovou slíbené vousaté sirotky? Mám takové tušení, že už brzy bude něco podobného také u nás na pořadu dne, Německo, náš protektor, není nafukovací. A nadšení vítači muslimských vetřelců – Piráti – se hlásí do vlády…
