HIV pozitivní africký vetřelec nakazil AIDS 300 nadšených vítaček

Nedávno jsem zde zveřejnila článek, kterým jsem chtěla poukázat na zcela nepokrytou propagandu černobílých svazků. Ostatně, mnohé nadšené vítačky by jistě s tímto směrem, který razí EU a všichni tzv. „liberální“ politici, nadšeně souhlasily. A je celkem jedno, v jaké zemi, sluníčkářky jsou nadšenými milovnicemi exotiky kdekoli.

Asi nikoho neudiví, že africký vetřelec nazval nadšené sluníčkářky, které s ním sdílely víc, než jen nadšení pro africkou kulturu, „bílými morčaty“. Afričan totiž zcela vědomě „obdarovával“ tato sluníčková děvčata i něčím jiným, než pravděpodobně nadměrně vyvinutým „nádobíčkem“. Hned 300 z nich se totiž od virem HIV infikovaného černocha nakazilo. Případ je sice už staršího data, nicméně myslím, že dnes, kdy je invaze z Afriky na postupu, je více než aktuální.

Simon Moleke Njie, zvaný Mol, se narodil v Buéa v Kamerunu v roce 1973. V roce 1999 prohlašoval, že je pronásledován za svou politickou bojovnost a novinářský aktivismus na podporu lidských práv a požádal Polsko o politický azyl. To mu skutečně azyl o rok později udělilo.

Moleke se pak přestěhoval do Varšavy, kde se okamžitě stal vycházející hvězdou, uznávanou a oblíbenou, v kruzích polské levice. Najatý jako novinář pro anglicky mluvící časopis The Warsaw Voice, Moleke se věnoval se zvláštní vášní palčivému tématu rasismu. Ve své nové zemi si získal i úctu Amnesty International a dokonce byl oceněn v roce 2003 prestižním oceněním jako „antifašista roku“.

V roce 2005 zorganizoval protestní konferenci proti článku v polských novinách, který přisuzoval částečnou odpovědnost za šíření AIDS v Africe tomu, že afričtí muži nepoužívají kondomy a tak nakazí i své manželky. Adam Lesvczynski, autor článku, byl kritizován Molem, který ho nazval rasistickým a diskriminujícím.

Jen o rok později, v roce 2006, se nejprve začaly šířit zvěsti a nakonec i určitá potvrzení více či méně známých žen na polské progresivní scéně, které tvrdily, že se nakazily virem HIV poté, co měly nechráněný sex se Simonem Molem.

Novinář reagoval tím, že to odsoudil jako kampaň proti němu, vycházející z předsudků proti černochům: „Obvinění z HIV pozitivity, je poslední zbraň, kterou váš nepřítel může použít proti vám, pokud jste Afričan.“

Polská policie dlouho odmítala záležitost vyšetřovat ze strachu z následků kvůli Molovým politickým konexím, ale počet stížností na kamerunského novináře se nadále zvyšoval a svědectví se stávala ještě naléhavější: dívce, která ho požádala, aby si vzal kondom před pohlavním stykem, odpověděl, že se jedná o rasistickou žádost, kterou naznačila, že všichni černoši jsou automaticky nositeli HIV. Řekl také, že jeho sperma má magickou moc a nemůže být promarněno.

V roce 2007 byl nakonec zatčen na základě obvinění z úmyslného infikování svých sexuálních partnerek virem HIV, nemoc mu byla diagnostikována před osmi lety. Po zralé úvaze měl Simon Mol nechráněný sex s více než 300 Polkami, které infikovaly více než 40 dalších lidí.

Mnohé z nich byly členky Antify a antirasistické aktivistky, některé sluníčkářky se od Simona nakazily během jeho návštěvy Gdaňsku v roce 2006, kde uspořádal antirasistický festival „Hudba proti nesnášenlivosti a násilí“.

Několik Molových obětí bylo častými návštěvnicemi „Varšavského salonu“, známého v uměleckých a liberálních kruzích. Ve svých spisech, za které byl také oceněn, Mol popsal tyto ženy jako „bílé myši“, jako morčata: „Citlivé a zbožňující ženy, které věřily, že dělají svou spravedlivou povinnost prostřednictvím politické korektnosti a to především pomáháním chudým uprchlíkům“. Simon Mol zemřel na AIDS 10.října 2008.

Kamerunec se tak stal pro fanatickou menšinu novým idolem k uctívání a zároveň oltářem, na kterém se tyto ženy rozhodly odčinit své hříchy a plně se mu odevzdat. To, že si pak odnesly doživotní „dárek“ bylo jen daní položenou na onen oltář multikulturalismu.

Případ tohoto Afričana je tak varováním pro další vítačky, neboť od té doby se AIDS šíří Afrikou jako mor. A – což možná mnozí z vás neví – Afričan, který má prokazatelně tuto infekci, je ze zemí EU nedeportovatelný, neboť v Evropě je léčba AIDS na lepší úrovni, než v Africe. Tento fakt ví jen málokdo, zmiňovala jsem se o něm již v tomto článku, který pojednává mimo jiné i o azylech ze zdravotních důvodů.

Pak je otázka, kolik dalších vítaček se mohlo nakazit. A víme-li, že zde existuje i jakási družba mezi neziskovkami či jednotlivými skupinami Antify, je pak možné, že v minulosti Polsko navštívila i některá nadšená česká sluníčkářka a multikulturalistka a přinesla si podobný „dáreček“. Kdo ví, myslím, že je to více než pravděpodobné. .