Afghánku přepadli a vypíchli jí oči jen proto, že chtěla pracovat mimo domov

Žena je v muslimském světě majetkem svého otce, nemá-li již otce, tak bratra či jiného mužského příbuzného, po svatbě je pak samozřejmě majetkem manžela. Afghánistán je pak jednou ze zemí, kde se šaría dodržuje často až do důsledků, běžné je zde nejen kamenování, ale třeba i vraždy ze cti. Žena si pak nemůže dovolit vyjít ven sama. To je jeden z největších prohřešků, podobně, jako kdyby vyšla ven nezahalená.

Khatera (33 let) si našla práci u policie, což se jí krutě vymstilo. Za svůj prohřešek proti právu šaría bude navždy slepá a je pravděpodobné, že pachatelé otřesného činu nedojdou spravedlnosti.

Místní úřady obviňují z útoku militanty z Talibanu. Ti však popírají účast na útoku a říkají, že útočníci jednali podle doporučení jejího otce, který se rázně postavil proti práci mimo domov. U Khatery tento útok nezpůsobil jen ztrátu zraku, ale také ztrátu snu, o který bojovala – mít nezávislou kariéru. Před pár měsíci nastoupila ke gaziánské policii jako důstojnice u kriminálky.

„Přála bych si, abych mohla sloužit u policie nejméně rok. Kdyby se mi to stalo poté, bylo by to méně bolestivé. Stalo se to příliš brzy … Dostala jsem se do práce a žila svůj sen jen tři měsíce, “ řekla. Útok na Khateru svědčí o rostoucím trendu násilí vůči ženám, které si dovolí odporovat a berou práci zejména u státní správy. V případě Khatery mohli mít problém i s tím, že se stala policistkou.

Khateriným snem v dětství bylo pracovat mimo domov a po letech marné snahy přesvědčit svého otce dokázala najít podporu u svého manžela, který jí práci mimo domov povolil. Její otec se však podle jejích slov nevzdal odporu proti jednání své dcery. „Mnohokrát, když jsem šla do služby, viděla jsem, jak mě můj otec sleduje. Zkontaktoval Talibán v blízkém okolí a požádal je, aby mi zabránili v práci,“ řekla.

Řekla, že poskytl Talibánu kopii jejího občanského průkazu, aby prokázal, že pracuje pro policii, a že jí volal po celý den, kdy byla napadena a žádal ji, aby práci opustila. Je tedy více než pravděpodobné, že zde skutečně „zařídil“ oslepnutí vlastní dcery její otec. A to je vlastně jen jeden z těch mírnějších případů, neboť dcera stále žije, i když bez očí. Otci šlo tedy skutečně pouze o to, aby dceru navždy zbavil možnosti vycházet z domu.

Proč uvádím právě případ z Afghánistánu? Protože Afghánci jsou momentálně nejčastější národností, která proudí do Evropy z oblasti Středního východu. Afghánci navíc patří mezi nejčastější pachatele násilných trestných činů ve více multikulturně obohacovaných zemích, například v Německu nebo Švédsku.

A co víc, kolaboranti z řad českých sluníčkářů se snaží protlačit přijímání afghánských vetřelců z vyhořelého tábora Moria a to bez ohledu na to, že to byli právě Afghánci, kdo tábor záměrně zapálil. O tom, jak dopadají partnerství Evropanek s Afghánci jsem psala už mnohokrát, velmi často se tyto ženy a dívky stávají obětí vražd ze cti.

Pouštět si tedy větší počty Afghánců do země může jen šílenec nebo skutečný kolaborant, který je za podobně podvratnou činnost zřejmě velmi dobře placen. O některých případech multikulturního obohacení ze strany Afghánců, k němuž došlo v poslední době v Evropě, jsem psala například zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde nebo zde.

Zdá se vám, že je toho obohacení za poslední dobu málo? Výše odkázané případy multikulturního obohacení ze strany Afghánců jsou jen menším výběrem kauz za poslední zhruba rok. A to se naši sluníčkáři snaží úplně stejně obohatit i naši zemi. Pak, pokud i zde začne k podobným obohacením docházet, by bylo dobré, kdyby se toto multikulturní obohacování soustředilo výhradně na ty, kdo o to tak bezmezně stojí.